STDIO-FS
--------

Souborový systém (FUSE) komunikující přes standardní vstup/výstup (STDIO).
Tzn. jeden kanál, který lze posílat buď mezi dvěma procesy lokálně (nemá moc velký smysl)
nebo po síti – tunelovaně např. unitř SSH, nebo nešifrovaně přes obyčejné TCP.

Skládá se ze dvou částí:
 - server – zpřístupňuje skutečný souborový systém pomocí STDIO zvláštním protokolem
 - klient – FUSE souborový systém, který se připojuje k serveru


Požadavky
---------

 - pouze jeden kanál pro všechny operace → multiplexování (lze např. kopírovat dva soubory současně)
 - efektivní binární protokol
 - zpřístupnit co nejvíce informací o souborech včetně rozšířených atributů a pravdivého údaje o obsazeném místě na disku
 - pomocí rozšířených atributů zpřístupnit další nestandardní informace a funkce – např. umožnit výpočet hashe souboru na serveru → po síti (STDIO) se pak přenese pouze otisk, ne celý soubor

Příklad použití
---------------

Typické použití bude pro sdílení souborového systému směrem z desktopu na vzdálený server.
Uživatel na desktopu zadá něco jako:
$ socat EXEC:"stdio-fs-server /home/…/sdílený-adresář" EXEC:"ssh example.com stdio-fs-klient /home/…/bod-připojení"


Implementatce
-------------

 - klient i server by měly být ve finální verzi v C++ případně v C
 - prototyp může být v libovolném jazyce – Java, Perl?
 - server může mít více implementací – pracuje pouze se standardním vstupem/výstupem a soubory, nemá nic spolenčného s FUSE
 - neřešíme bezpečnost – případné šifrování si řeší uživatel o úroveň níž (SSH, TLS) podle svých potřeb
 - vrstvu, která se stará o multiplexování by bylo dobré napsat jako znovupoužitelnou knihovnu


Multiplexování
--------------

 - přes jeden kanál (vstupní a výstupní proud) umožnit přenos libovolného počtu virtuálních kanálů
 - kusy dat se označí číslem virtuálního kanálu a poskládají se do STDIO proudu
 - na druhé straně se opět dekódují a rozloží jako samostatné kanály
 - budeme mít nultý servisní kanál, který slouží k řízení toku a přenosu dalších metadat, tento kanál je prioritní
 - ostatní kanály se vytváří na přání – podobně jako se vytvářejí TCP spojení
 - klientem (iniciátorem kanálu) i serverem u virtuálních kanálů můžou být obě strany
 - je potřeba řešit zahlcení
	- když se z jednoho virtuálního kanálu nebude číst vůbec nebo pomalu, musí být možné číst ostatní kanály, aniž by bylo potřeba čekat na odbavení paketů pomalejšího kanálu
	- částěčně lze řešit mezipamětí
	- pokud dojde k jejímu zaplnění na straně příjemce, je potřeba odesílateli sdělit, že má přestat na tomto kanále posílat data a posílat zatím data jiných kanálů
		- pokud odesílatel neposlechne, dojde k zablokování a je potřeba počkat, až budou pakety tohoto pomalejšího kanálu odbaveny na straně příjemce (do té doby bude zablokována i komunikace na všech ostatních kanálech)
		- v krajním případě může nespokojený příjemce reagovat na neposlušného odesílatele odpojením – před tím pošle servisním kanálem informaci, proč ukončuje spojení
	- kanál je možné odblokovat:
		- po uplynutí určitého času (stanovený v požadavku na blokaci)
		- po odvolání blokace příjemcem (řekne, že už má místo na další data)
		- pokud v ostatních kanálech nejsou žádná data k odeslání
			- potenciálně nebezpečné – může opět dojít k zahlcení tohoto kanálu a v té době už se objeví data v jiných kanálech a nepůjde je odeslat
			- musí být povoleno příjemcem
	- mohlo by jít řídit rychlost jednotlivých kanálů
		- plynulá komunikace, bez blokování
		- příjemce řekne, jakou rychlostí je schopný odbavovat data na daném kanále
		- průběžně lze rychlost měnit